Proč je nutné investovat

Vítejte v dalším díle série článků o osobních financích. Minule jsme si ukázali pár tipů, jak uspořit pár korun navíc. Co s penězi, které nám každý měsíc zbudou? Nějak je zaměstnáme. Ideálně tak, aby nám vznikla investice s co největším výnosem, nejmenším možným rizikem a rozumnou likviditou.

Bohužel tak jednoduché to není, mezi výši výnosu a výši rizika, existuje přímá úměra. Co to znamená v praxi je, že pokud chceme vyšší výnos, musíme postoupit vyšší riziko. Zároveň dokonce platí, že z druhé strany přímá uměra neplati nutně vždy - investiční nástroj s vyšší rizikovostí ještě automaticky neznamená nutně vyšší výnos. Tento článek je však zaměřen na něco jiného než na porovnání jednotlivých finančních instrumentů nebo dokonce jejich výběr a doporučení (to si necháme na následující články). Budeme se bavit o tom proč je vlastně dobré nebo dokonce nutné investovat.

Peníze ve slamníku

Pro mnoho z nás, kteří smýšlejí konzervativně o svých financích, by bylo ideální dát peníze někam, kde

1. o ně nepříjdeme, nikdo nám je neukradne
2. až je budeme potřebovat najdeme je tam, kam jsme je dali ve stejném počtu
3. až je budeme potřebovat, tak si za ně budeme moci koupit to samé co v době vkladu
4. budeme si je moci kdykoliv vybrat a použít (tomuto požadavku se říká likvidita)

Dříve si lidi ukládali své úspory do slamníku nebo je zakopali do země. Tím řešili především bod 1., 2. a 4. a protože ekonomika fungovala dříve (ale rozhodně ne pořád) trochu jinak, nemuseli řešit tolik zbývájící bod 3.

Dnes je však situace trochu jiná a největším problémem se stává právě bod číslo 3. Bod 1. 2. a 4. nám sice splní kdejaký běžný bankovní účet a nemusíme za to zaplatit dokonce ani korunu - nádhera. Pokud peníze necháme nicméně jen někde ležet, máme prakticky jistotu, že se vzdáváme požadavku číslo 3. To jest, až pro peníze přijdeme a budeme si za ně něco chtít koupit, nekoupíme si za ně to samé, co v době vkladu - koupíme si toho míň. Zjednodušeně řečeno, peníze díky ekonomickému jevu jménem inflace, pořád ztrácejí na hodnotě.

Do jisté míry nám může být jedno jestli nám někdo část úspor ukradl (bod 1.) nebo došlo ke snížení kupní síly našich úspor. Například ... . Dejme tomu, že jsme si před rokem dali do slamníku 100 Kč a v den úschovy těchto peněz jsme byli v obchodě a rohlík stál 1 korunu (kdybychom tedy místo úschovy peněz do slamníku v ten samý den koupili za celých 100 korun rohlíky, měli bychom 100 rohlíčku). Po roce si peníze ze slamníku vezmeme a budeme uvažovat 2 scénáře:

• zjistíme, že nám někdo 20 korun sebral, takže máme jen 80 Kč. Když půjdeme do obchodu a rohlík bude stát pořád 1 Kč, koupíme si 80 rohlíků.
• zjistíme, že tam máme pořád celých 100 Kč (jupí slamník funguje!!), s radostí jdeme do obchodu si koupit naše rohlíky. Ale protože byla za poslední rok inflace 25% (zde hodně přestřeluji), rohlík nás nestojí 1 Kč, ale 1,25 Kč. Rohlíků si tedy koupíme 80.

Jak je vidět koupíme si v obou situácích to samé. V prvním scénáři nám nebyl splněn požadavek z bodu 1. Ve druhém zase požadavek z bodu 3. Výsledek je ale ten samý. Máme pouze 80 rohlíků - a máme hlad.

Inflace

Inflace se dá vyjadřovat různě (měsíční, čtvrtletní, průměr za rok, roční ...), princip je ale pořád stejný. Opět si vypujčím základní definici z wikipedie:

Inflace je u většiny ekonomů definována jako nárůst všeobecné cenové hladiny zboží a služeb v ekonomice v určitém časovém období.

My si zde uvedeme jen pár základních faktů, protože nyní nám jde jen o to ukázat, že peníze, které neinvestujeme, ztrácí na hodnotě a ne pitvat jak (a jestli z našeho pohledu správně) se inflace počítá. O inflaci je nicméně dobré vědět minimálně následující.

Jak se počítá

Inflace se počítá ze spotřebního koše, který reprezentuje v jednotlivých kategoriích, co si lidé kupují. Produktů v koši jsou řádově stovky. Kategorií je pak dvanáct.

Jaké konkrétní produkty jsou pro rok 2021 do jednotlivých kategorií zařazeny se můžete dozvědět na této stránce. Váhy i položky spotřebního koše se každý rok upravují.

Každé položce je přiřčena váha. To znamená, že změna o korunu v kategorii bydlení ovlivní výpočet inflace jinak, než když se změní o korunu cena za noc hotelu. Důvod je ten, že v průmeru lidé utratí za bydlení více než za rekreaci. Když se tedy počítá inflace, tak váha kategorie Rekreace je nižší (8,5%) než v kategorii Bydlení (25,1%).

Z výše uvedeného mimo jiné vyplývá, že reálně každého zasáhne inflace (zdražování chceteli) jinak. Mě jakožto nekuřáka vůbec nezasáhne (alespoň přímo) zdražení cigaret. Proto, pokud vidíme v novinách, že inflace je X%, ještě to neznamená nutně, že i naše náklady se zvýší o X%.

Jak se přesně počítá se můžete dočíst v metodické příruččce. Veškeré informace je možné dohledat na stránkách ČSÚ.

Jak jde vidět výše, složením spotřebního koše a určením vah je možné prakticky vyčarovat jakoukoliv hodnotu, kterou pak ČSÚ, prezentuje jako inflaci. Asi Vás překvapí, že v koši například úplně chybí cena vlastního bydlení. Sice zde najdeme například nájemné, které by mělo podle jisté logiky, do určité míry kopírovat cenu koupě bytu, domku nebo pozemku, ale položky určující cenu vlasntího bydlení zde z 99% procent chybí (jsou zde pouze položky do běžné údržby, jako cena umyvadla, zaclonové tyče atd.).

Inflace by se zřejmě za minulé roky blížila možná dvoucifernému číslu pokud by do ní byla nějakým způsobem promítnuta cena pořízení vlastního bydlení.

Mimochodem, opakem inflace je deflace, kdy si za stejné množství peněz můžeme někdy později koupit více zboží. I k deflaci docházelo, ale již několik dekád se musíme smířit s tím, že naše ekonomika jede spíše na vlně inflace.

Historie

Aby se lépe dalo porovnávat, vyjadřuje se míra inflace pomocí tzv. bázického indexu. V roce 2015 se spočítala, co kolik v průměru stojí a této hodnotě se přiřadila základní hodnota 100. Oproti této hodnotě se pak odvíjí hodnoty indexu v následujících i předchozích letech. Podívejme se jak se vyvíjel v minulosti:

Úplně vpravo máme sloupec s ročním průměrem - ten nás zajímá především. Všimněme si, že rok 2015 má bázovou hodnotu 100. Rok 2016 má hodnotu 0,7. To znamená, že co stálo 100 Kč, stojí v roce 2016 o 70 haleřů více. Jinými slovy cena stoupla o 0,7 procenta. Stejně tak se můžeme z tabulky dozvědět, že to co stálo v roce 1998 68,3 Kč nás v roce 2020 stálo 111,8.

Stejná informace, vyjádřená pomocí meziročního procentuálního navýšení je zde:

Pro zajímvost i o trochu hlubší pohled do historie, je zajimavý graf od ČSÚ, který porovnává vývoj mezd a míru inflace mezi lety 1993 a 2018:

Tento graf je z této krátké prezentace, kterou stojí za to shlédnout. Já si dovolím uvést ještě jednu stránku z tohoto materiálu. Na ní jsem do červeného rámečku dal poslední dvě položky. Cukr, je jako jediný zástupce položek spotřebního koše na tomto obrázku, který zlevnil (ve spotřebním koši jsou i jiné). Naopak brambory, jsou zástupcem položky, která zdražila významně - skoro 6x. O kolik zdražilo bydlení radši uvádět nebudu.

Jak jde vidět, ve sledované historii dochází v průměru pouze k inflaci. Deflaci tento sledovaný úsek na úrovni zprůměrovaných hodnot nezná. Navíc je dobré si uvědomit, že při uvažování o inflaci v procentech na meziročních průměrech je nutné do výpočtu zanést složený úrok. Jinými slovy nelze pouze procenta sečítat, pokud chceme vědět mezi více než dvěma roky výslednou inflaci. To se může zdát jako zanedbatelná věc, ale opak je pravdou. Složený úrok je poměrně mocný, jak si za chvíli ukážeme.

Spustěte rotačky

V historii samostatného Československa, za naší první vlády, kdy měnovou politiku řídil Alois Rašín, docházelo k deflaci a to zcela řízeně. Před počátkem dvacatého století dokonce byla deflace zcela normálním jevem. V dnešní době však převládá názor, že deflace je škodlivá a inflace je ok nebo dokonce něco, co je správné. Centrální banky vyspělého světa řízeně udržují inflaci a protože doba, kdy všechny vytištěné peníze museli být kryty zlatem, jsou nenávratně pryč, nic centrálním bankám nebrání spustit rotačky a teoreticky si natisknout peněz, kolik je potřeba. I ČNB má inflační cíl nastavený na 2%)

Inflaci vydatně napomáhá také fiskální politika většiny vlád, včteně té naši. Půjčování peněz, kde se dá, a jejich (většinou neefektivní) pumpování do ekonomiky opět pomáhá inflaci růst.

Jen pro zajímvaost, některé země jako je Švýcarsko (od roku 2002) má zakotveno v ústavě, že není možné hospodařit s deficitem. Toto si pěkně prosím odhlasovali Švýcaři sami v referendu. Pro nás je to představa jak z jiného světa.

Budoucnost

Pokud budeme vycházet z historie posledních několika desetiletí a plánů centrálních bank, tak se jeví jako pravděpodobné, že inflace tu s námi bude i nadále. Co to pro nás znamená?

• životní náklady se budou neustále zvětšovat
• peníze ve slamníků budou ztrácet neustále hodnotu
• pokud bude dobře, inflaci snad vykryje zvyšování mezd

Pokud budeme například uvažovat o spoření na důchod, nemůžeme rozhodně inflaci spouštět ze zřetele. Pojďme se podívat na jeden příklad. Pan Novák, chce spořit na důchod. Ví, že od státu nedostane nic nebo jen velmi málo. Po různých uvahách dojde k závěru, že aby pokryl své životní náklady v důchodu bude potřebovat 10 000 Kč každý měsíc ze svých úspor po dobu aspoň 30 let. Pokud by byl pan Novák naivní udělal by výpočet

10 000 x 12 x 30 = 3 600 000 Kč

Došel by k závěru, že mu bude stačit 3,6 milionu. Asi by našeho pana Nováka šokovalo, když by v půlce důchodu zjistil, že měsíčně potřebuje ne 10 000 Kč na měsíc, ale 13 500 Kč. Po 30 letech dokonce 18 000 Kč. Zde je graf vývoje:

Tento obrázek je z Kalkulačny simulace inflace. Můžete si sami vyzkoušet kolik peněz budete potřebovat v budoucnu, když zafunguje inflace.

Jak se vypořádat s inflací

Všechny odstavce výše měli za cíl Vám ukázat, že nejkonzervativnější volba úschovy peněz není nejmoudřejší. Pokud dáme peníze do banky na běžný účet (v dnešní době i terminovaný, kde je úročení také směšné), dobrovolně nás necháme zloděje jménem inflace neustále okrádat o naše těžce vydělané a mnohdy se skřípěním zůbů uspořené peníze. Obecně máme více možností jak se s touto situací vypořádat:

• stčit hlavu do písku a nechat se okrádat
• vystoupit z ekonomiky a stát se zcela soběstačný (to je ale jen pro otrlé)
• vše hned utratit a nespořit (tohle prosím nedělejte)
• snažit se porazit inflaci

Ti z nás, kdo by se rádi pokusili o poslední přístup - poražení inflace - budou muset ve finále nechat své peníze nějakým způsobem vydělávat a to aspoň do té míry, aby to co vydělají, pokrylo to co nám inflace ukrojí. Peníze budou investovat pomocí některých investičních nástrojů. Výši rizika, likvidity a potencionálních výnosů si většinou každý musí určit sám, dle své povahy, finančních možností, odolnosti vůči stresu atd.

Jakou cestu volím já, jsem již nastínil v prvním článku této série - pomocí dlouhodobé, pravidelné investice do široce diverzifikovaného indexového fondu obchodovaného za minimální poplatky. Pokud chcete jít stejnou cestou, bude pro Vás určen jeden z dalších článků v této sérii. Než se k tomu ale dostaneme, musíme si udělat jasno v našich cílech. Pro dosažení tohoto cíle si musíme vypracovat plán. A o tom bude právě hned další článek.